Spoj se s námi

BusinessTalk MAGAZIN

Tomáš Macura: Jaký je rozdíl mezi vedením firmy a magistrátu Ostravy

Rozhovory

Tomáš Macura: Jaký je rozdíl mezi vedením firmy a magistrátu Ostravy

Tomáš Macura: Jaký je rozdíl mezi vedením firmy a magistrátu Ostravy

Jsi primátorem města Ostravy, ale spíše budeme monitorovat, jaká byla ta cesta, než ses dostal sem. Začnu tím, co jsi postnul ve svém příspěvku na Facebooku a to je: „Parta kluků rozjela takovou internetovou televizi BusinessTalk o podnikání a pozvali mě k nim do pořadu. Prý moc nechtějí řešit politiku, ale spíš podnikání a taky jaký je rozdíl mezi tím být primátorem a vrcholovým manažerem.“
Teď budu citovat to, co tam dala naše kolegyně, která se stará o sociální sítě: „Tuto středu si posvítíme na kombinování byznysu a veřejného sektoru. Zavítá k nám primátor města Ostravy Tomáš Macura a poví nám svůj příběh, jak se z generálního šéfa dostal na magistrát.“ A potom je tady můj post: „Další host BusinessTalk. Je skvělé, že v tomto případě můžu říct, že to je kdysi můj úplně moc nejvíc nadřízený, a to bývalý generální ředitel společnosti Walmark.“

Hned na úvod, Tomáši, pamatuješ si mě ještě jako zaměstnance Walmarku?
Velmi dobře, Davide.

Já na tebe taky. Chodili jsme na meetingy s generálním ředitelem. A my se podíváme na to, co je rolí generálního ředitele a možná trošku porovnáme s rolí primátora. Ale abych tě ještě lépe představil. Na Wikipedii jsem si našel, kdo vlastně jsi. A tam píšou: „Tomáš Macura, český politik a ekonom.“ Tomáši, jak by ses představil ty a čím se ty cítíš více. Politik, ekonom, nebo někdo úplně jiný?
Po pravdě já se necítím už vůbec nijak, respektive ani jedním z těch přívlastků. Ekonomiku nedělám už dlouhá léta, jsem vzděláním ekonom. Politikem se snažím necítit. Chci zmapovat svůj příběh a já stále věřím, že to politikem nekončí, že mě ještě něco čeká. Já se politikou nechci  živit, nechci se jí zabývat dlouho.

Říkal jsem, že tady mapujeme příběhy lidí. Tím pádem začneme u startu. Pamatuješ si kolik ti bylo let, když jsi začal svou pracovní kariéru?
Šel jsem na studia do Prahy, dělal jsem Vysokou Ekonomickou za bývalého režimu. Končil jsem na konci osmdesátých let. Studoval jsem finance a chvíli jsem tam i zůstal v naději, že tam budu bydlet. Ale po půl roce jsem zjistil, že tam nemůžu zůstat. Vrátil jsem se do Ostravy a nastoupil do banky, která tenkrát byla jedna, Státní banka Československá. S bankou to ale nemělo skoro nic společného, byl to kontrolní orgán komunistické strany. Vydržel jsem tam jen chvíli a šel jsem do podniku Moravských chemických závodů na pozici šéfa finančního odboru. Pak se zlomil režim, tam jsem zažil změny, listopad 89, privatizaci.

Když jsi říkal, že jsi v té Československé státní bance vydržel jen chvíli a šel jsi do toho druhého podniku, využil jsi zkušenosti z banky?
Já jsem tam pracoval jako úvěrář, to znamená staral jsem se o to, jestli peníze, které lidem půjčujeme, jsou dostatečně kryté majetkem. Vzpomínám si, jak mě jako eléva poslali poprvé na kontrolu využití úvěru na uhlí v Elektrárně Třebovice a tam mě pobavený šéf nákupu poslal před haldu uhlí a říká: „No tak si to zkontrolujte, jestli je tam tolik set tun, co tam má být.“ Ale v principu mě finance a ekonomika vždycky bavily. Byla to doba, kdy začínaly počítače, které měly kazetovou mechaniku, na které byla paměť. Na celou banku byl takový pseudo počítač a já jsem tam chodil v pět hodin ráno, když jsem si chtěl něco naprogramovat, tak aby se na mně dostalo.

Jak už jsem avizoval, poprvé jsem tě poznal jako finančního ředitele Walmarku. Z daného závodu jsi přešel tam?
To byl rok 1998. Tehdy vyšel nějaký inzerát a přiznám se, že mě přihlásila moje žena. Řekl jsem si, že na konkurz půjdu, tak jsem šel a vyhrál jsem ho. A pak se to začalo odvíjet. Byla to úplně jiná firma, soukromá, která vznikla od nuly v Třinci, tam jsme se vlastně poznali spolu. Dodneška na to nezapomenu. Už to byla firma s mezinárodní působností a já jsem se měl starat o finance. Když jsem nastupoval, měla obrat něco kolem miliardy korun. A mě fascinovalo, že se finanční plán v tak velké firmě dělal na kostičkovaném papíře tužkou a gumou. Mojí největší starostí v té firmě bylo, aby bylo na výplaty. To znamená vždycky týden před výplatami začalo hektické období, abychom našetřili peníze na mzdy.

A pokud Vás zajímá vtipné pokračování příběhu Tomáše o tom, jak se vlastně dostal k politice, pusťte si celý rozhovor.

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/tomas-macura/

 

Během své kariéry potkal mnoho zajímavých lidí s nejrůznějšími příběhy. Proč je tedy nepředat ostatním? Ale jak je odlišit od ostatních podobných? BusinessTalk je projekt, který mnoho let nosil v hlavě. A věděl, že jej chce dělat LIVE! A to bylo to, co dalo základ dalšímu rozvoji.

Okomentovat

Zanech odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Více Rozhovory

Nahoru